O nádraží řekli
Výpravní budova nádraží v Kladně – Kročehlavech má nenahraditelnou historickou a urbanistickou hodnotu. Její zánik by znamenal vymazání architektonické stopy, která podstatně utváří identitu místa už více než 150 let
PhDr. Ivan Minář, Ph.D., Národní památkový ústav, ÚOP středních Čech v Praze
Výpravní budova nádraží v Kladně – Kročehlavech má nenahraditelnou historickou a urbanistickou hodnotu pro město samotné a její zánik by znamenal vymazání architektonické stopy, která podstatně utváří identitu místa už více než 150 let. Objekt je zachován v původní hmotě s reprezentativním architektonickým členěním fasád (s možností doplnění podle historických fotografií a dokumentace), vnitřním uspořádáním a v době dokumentace i s dílčími historickými prvky. V rámci Středočeského kraje se jedná o jedinou nádražní budovu Buštěhradské dráhy svého druhu (podobná je pouze v Žatci v Ústeckém kraji - rejst. č. ÚSKP 106592). Ve svém nejbližším okolí představuje jednu z posledních historických staveb vysoké architektonické kvality. Z někdejšího rozsáhlého areálu stanice Buštěhradské dráhy, který ještě na konci 20. století zahrnoval více než desítku objektů, se kromě výpravní budovy dochovaly v historické podobě pouze tři: domy zaměstnanců čp. 384 a 419 a vodárna s elektrárnou na parc. č. st. 3813/56. Ostatní stavby areálu již byly nebo mají být v dohledné době demolovány.
Výpravní budova hlavního kladenského nádraží byla pro svou historickou a architektonickou hodnotu dlouhodobě monitorována jak NPÚ, územním odborným pracovištěm středních Čech v Praze, tak Metodickým centrem průmyslového dědictví NPÚ v Ostravě, které ji označilo v roce 2017 jako vhodnou k památkové ochraně v publikaci Kulturní dědictví kladenské průmyslové aglomerace (M. Matěj a kol.). K jejímu navržení za kulturní památku tehdy nedošlo z důvodu nižší míry autenticity stavby, byla však evidována jako architektonicky hodnotná v rámci územně analytických podkladů (dodnes je součástí územního plánu platného od září 2023). Vyhrocená situace po oznámení záměru vlastníka odstranit tento udržovaný a po roce 2000 opravený objekt však vedla k tomu, že se Národní památkový ústav rozhodl podpořit zájem o zachování objektu (a vyjádřit nesouhlas s demolicí kročehlavského nádraží) doporučením jeho prohlášení za kulturní památku, a to vzhledem k výše uvedeným hodnotám. Jsme přesvědčeni, že památková ochrana výpravní budovy pomůže uchovat tuto významnou součást někdejšího industriálního Kladna. Modernizace interiérů podle současných požadavků v kombinaci se zachováním historické stavby je zcela reálná a demolice objektu tak není v tomto případě nezbytná.
březen 2024
Začlenění historické výpravní budovy do organismu dopravního terminálu se může stát logickým vyústěním dlouhodobých snah o vybudování důstojného klíčového uzlu, odpovídajícího významu Kladna jako největšího města Středočeského kraje
doc. Ing. arch. Karel Hájek, Ph.D.
Na základě předchozích jednání Vám zasílám následující stručnou úvahu na téma historické výpravní budovy žst. Kladno.
Železniční doprava byla v novodobé historii klíčovým prvkem rozvoje moderní společnosti a evropské urbanizované krajiny. V případě města Kladna se stala nezbytnou podmínkou pro jeho novodobý rozvoj v polovině devatenáctého století. Umožnila distribuci nerostného bohatství černého uhlí i rozvoj místních hutí. Její význam dokládá i vznik jedné z nejstarších evropských železnic, Pražsko – lánské koněspřežky, která spojila Kladno s Prahou a jejíž nádraží "Vejhybka" vzniklo v roce 1831 právě v lokalitě dnešního nádraží Kladno. Přestože dnešní výpravní budova pochází až z období přestavby na parostrojní provoz, symbolický význam tohoto nádraží jako klíčového katalyzátoru moderního vývoje Kladna je zcela mimořádný. Nádraží se aktuálně proměňuje na terminál, který v nedaleké budoucnosti zprostředkuje rychlou a kapacitní veřejnou kolejovou dopravu do Prahy. Začlenění historické výpravní budovy do jeho organismu se může stát logickým vyústěním dlouhodobých snah o vybudování důstojného klíčového dopravního uzlu, odpovídajícího významu Kladna jako největšího města Středočeského kraje.
Řada zahraničních příkladů i první tuzemské realizace využití historických nádražních budov v dalším fungování moderní železnice jsou jasným dokladem, že stavby tohoto typu se mohou stát důstojnými dominantami veřejného prostoru na rozdíl od zjednodušených sterilně technicistních řešení, kterými jsou mnohdy nahrazovány.
Zdání "všednosti" či "obyčejnosti" typizované nádražní budovy, z něhož vychází snahy o její demolici, je tak pouze zdánlivé. V dnešní době bychom měli být schopni reflektovat i jiné "nekvantifikovatelné" faktory, podporující vědomí kulturní a historické kontinuity společnosti. Zjednodušený pohled a nedocenění kvality těchto staveb, vedoucí často k jejich bezmyšlenkovité likvidaci, svědčí o neúctě k dílu a historickému odkazu našich předchůdců.
Z výše uvedených důvodů se jednoznačně ztotožňuji s myšlenkou zachování a podporuji snahy o hledání dalšího využití historické výpravní budovy žst. Kladno, kterému z technického hlediska nic nebrání.
6. března 2024
Proč pokládám výpravní budovu kladenského nádraží, ohroženou demolicí, za důležitou stavbu
Mgr. Karel Drvola, DiS., kladenský historik
Kladno si po rozsáhlých demolicích z období komunismu i polistopadové éry nemůže dovolit přijít o budovu tak významnou, jako je stavba kladenského nádraží. Přišlo by tak o příliš velký kus svých dějin. O tom, že se nejedná o historii ledajakou, svědčí nadregionální význam této stavby. Vždyť právě odtud do světa směřovaly po železnici výrobky kladenských průmyslových závodů, odtud se celé generace Kladeňáků rozjížděly do Prahy i dalších koutů naší republiky. Svou cenu nemá jen jako historická stavba, ale v jejích zdech jsou vepsány tisíce a tisíce příběhů našich předků i nás samotných.
Celý text ZDE
Výpravní budovy železnice se staly důležitou součástí identity mnoha našich měst a obcí
Mgr. Lukáš Beran, Ph.D., Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze
dopis adresovaný ministru Mgr. Martinu Kupkovi
Vážený pane ministře,
kladenský architekt Václav Kruliš se na naše pracoviště obrátil s prosbou o podporu ve své snahy zvrátit unáhlené rozhodnutí státní organizace Správa železnic zbořit výpravní budovu železničního nádraží Kladno. Je obtížné dodat k jeho odborným argumentům další – a nezbývá mi tedy, než rozvést ten nejsnáze zobecnitelný. Kladenský případ totiž, bohužel, není nijak výjimečný.
Kostel, radnice, škola, nádraží. Staré místopisné pohlednice přesvědčivě dokládají, že výpravní budovy železnice se záhy staly důležitou součástí identity mnoha našich měst a obcí. Jestliže kdysi symbolizovaly jejich hospodářský a technický pokrok, dnes představují tradici, kontinuitu. Jsou pevnými body v urbanistických plánech i na myšlenkových mapách, místy paměti, a tedy památkami v původním slova smyslu. Proto snahy uchovat "své" nádraží vycházejí většinou z místních občanů či obecních zastupitelstev – a právě proto, domnívám se, by měl stát prostřednictvím organizace, spravující jeho majetek, hledat cesty, jak tyto pro provoz železnice často již nepotřebné stavby nově a hospodárně využívat, a to i přes zjevné technické, finanční, ale především majetkoprávní obtíže.
S úctou, ...
7. března 2024
Nádraží patří k jednomu z významných architektonických dokladů průmyslové doby na Kladně
prof. Ing. arch. Tomáš Šenberger
Komentář k plánovanému odstranění výpravní budovy nádraží Kladno
Obecně:
Je zajímavé, jak v době, kdy se jako civilizovaná společnost oháníme snahami o ochranu životního prostředí, rádi a s velkou podporou - a ne jen zúčastněních stran a laické veřejnosti - bouráme historickou architekturu. Recyklace, jako jeden z principů snížení energetické náročnosti a tím i uhlíkové stopy, se masivně vyžaduje třeba u plastových láhví, ale u staveb je vytěsněna a vždy převážena zcela jinými, často osobními nebo podnikatelskými zájmy. Poučka z raných dob environmentálních snah 70. let, že "...to co už bylo vyrobeno, nemusí být vyrobeno znovu..." platí stále, a u staveb dvojnásob.
Druhou rovinou je historická kontinuita vystavěného prostředí. Mix staveb, z různých etap naší civilizace je předpokladem zdravého vývoje společnosti - víme, odkud jsme vyšli a kam (možná) spějeme. U technických staveb (a to dopravních nevyjímaje) to platí dvojnásob - díky své krátké historii a tlaku na využívání soudobé techniky mizí před očima téměř každý den.
Třetí rovinou je architektonická hodnota. Ochrana průmyslového dědictví je obecně v Čechách na mizerné úrovni, a na Kladně to platí dvojnásob. Obří areály bývalé Poldovky a Vojtěšské huti - nepochybně bývalé průmyslové chlouby nejen Kladna - jsou ponechány na pospas času nebo nevhodnému využití, v lepším případě postupně bourány, a to bez minimální snahy veřejné správy o elementární posouzení jejich kvalit s ohledem na mizející průmyslové dědictví města. A nádraží patří k jednomu z významných architektonických dokladů průmyslové doby na Kladně. Navíc je schopné přijmout i další funkce a díky tomu se stát i historickým symbolem vznikající nové městské čtvrti. Příkladů z Evropy jsou desítky.
Konkrétně:
Debaty o cenách "rekonstrukcí" (spíš sem patří slovo modernizace) a "novostaveb" mne již za ty desítky let stálého omílání stejných klišé moc nebaví. Cena "rekonstrukce" je vypočítána na korunu k dnešnímu datu, cena novostavby se odhaduje ze studie na Kč/m3 dnes, a kdy se bude stavět? Jaká bude cenová hladina? kolik bude stát demolice? Atd, atd,... A proč se má budova podsklepovat? Není chyba už ve špatně postaveném projektu? Tepelně technické vlastnosti starého nádraží jsou jistě snadno zlepšitelné a otázka využívání obnovitelných zdrojů energie je také řešitelná.
Jsem přesvědčen, že první krok k záchraně výpravní budovy kladenského nádraží je v kompletní výměně projektantů. Při osvědčené formě dobře naplánované architektonické soutěže, je možné vybrat kvalitní tým, který dovede realizovat aktuální požadavky i při zachování historické stavby. To si výpravní budova nádraží Kladno jistě zaslouží.
Pozn.: Jak již bylo řečeno jedním Murphyho zákonem: "Nikdy není čas to udělat pořádně, ale je vždy dost času to udělat znovu."
V Praze, 6. března 2024
Budova kladenského nádraží by měla být zachráněna a uchována pro budoucnost
Zdeněk Pospíšil, kladenský historik
Město Kladno se nemůže pyšnit množstvím historických budov, ať již spadají do kategorie budov pro bydlení nebo staveb občanské vybavenosti. Asanaci centra města Kladna, která byla realizována v 70. a 80. letech 20. století, padlo za oběť přibližně 700 domů, převážně rodinných. Ne každý dům měl svoji architektonickou nebo uměleckou hodnotu, ale některé stavby ji určitě měly.
Nepovedené privatizaci největšího kladenského podniku, Poldi - Spojené ocelárny, padl za oběť prakticky celý areál obou historických společností, jak Pražské železářské společnosti, tak společnosti Poldina huť. V rámci asanace staveb uvedených společností byl zbořeny nejen ryze průmyslové stavby, ale také umělecky hodnotné objekty kancelářských nebo i jiných budov od takových architektů, jako byli např. Josef Hoffmann nebo Cornelius Hauschka. Navíc díky rozšiřování tehdejších Spojených oceláren, národního podniku, v 50. a 60. letech 20. století došlo prakticky k úplné likvidaci osady Újezd pod Kladnem, ve které se také nacházely některé cenné objekty.
Je tedy zřejmé, že kvalitních staveb, které přečkaly uvedená období, by si mělo město Kladno považovat, protože díky uvedeným asanačním akcím jich není zase tolik. Kladenské nádraží určitě patří k uvedenému okruhu dochovaných staveb, které mají pro Kladno nejen architektonickou, ale také historickou hodnotu.
Celý text ZDE
Další vlaštovka, která jaro udělá
Vladimír Líba, bývalý předseda Spolku Podprůhon
Vizualizace rekonstruovaného nádraží mě původně naplnily optimismem. Kontrast funkční historické budovy z poloviny 19. století se současným minimalismem. Zajímavých architektonických realizací je na Kladně jako šafránu, zvláštně u staveb pro veřejnost. Naopak je nám vlastní talent bourat staré, nefunkční budovy dříve, než by začala jakákoliv diskuze o jejich kulturně-historické hodnotě, možné konverzi, jejím dalším využití. Tak jsme přišli o plynojem, sýpku, dům č.p. 1 v Kročehlavech, ... Proto mě znepokojily nedávné články v tisku oznamující demolici nádraží a připojuji se k petici.